MENU

Úvodní stránka
Přehled činnosti
Výstavy
Napsali o nás
Fotoarchiv
Desatero betlemáře
Aktuality
Odkazy
Kontakt
 

TOPlist

 
betlemarilit@seznam.cz
 

Regionální pobočka Betlemáři Litomyšlska je součástí Českého sdružení přátel Betlémů a členem mezinárodní organizace se sídlem v Římě.

Založena v roce 2003 - 19 členů.
V lednu 2010 - 23 členů.

Členská základna - aktivní tvůrci a přátelé betlémů a betlemářství.

Náplň činnosti:

  • Vyhledávání starých betlémů v mikroregionu a mapování autorů.
  • Současná tvorba z různých materiálů - řezbářství, keramika, kukuřičné šustí, drůbeřka, dekorativní těsta, netradiční materiály.
  • Sběratelství pohledů s betlemářskou tématikou
  • Organizace výstav, tematických zájezdů a přednášek.
  • Spolupráce s pobočkami v ČR, s muzei, sběrateli betlémů a individuálními tvůrci.
  • Setkávání členů pobočky na pravidelných schůzích, plenérech, vytváření pěkného společenského života v pobočce, vzájemné předávání zkušeností v tvorbě.
  • Reprezentace města Litomyšle v národním i mezinárodním měřítku formou vlastních výstav, dále pak účastí členů - jednotlivců na odborných plenérech, seminářích k betlemářské tématice, prezentací jejich tvorby na výstavách jiných regionů.
  • Ukázková prezentace tvorby členů, práce s jednotlivými materiály a netradičních technik.

 

Litomyšlské jesličky

 

V roce 1923 uspořádala Lidová Akademie v Praze „jubilejní jesličkovou výstavu“ s exponáty ze všech krajů republiky. Výstava tehdy vzbudila mimořádný obdiv a zájem veřejnosti – nejen pražské – o české betlémy. K naší potěše a hrdosti návštěvníci „všeobecně usoudili, že východočeské betlémy, zejména ústecké, jak úpravou celkovou, tak typem tváří s krojem figur, rázem staveb atd., zasluhují být zařazeny mezi přední, umělecky a svérázně provedené betlémy venkova“. (Tato i další půvabné citace zde použité jsou převzaty z dobových pramenů, uvedených na konci článku.)

Velký úspěch výstavy pražské podnítil pořadatele natolik, že o rok později obdobnou akci (i když asi v menším rozsahu) instalovali ve východočeské Litomyšli. Pod patronací a za přispění Lidové Akademie v Praze ujalo se vlastní organizace „domácí komité“, do jehož čela byl zvolen litomyšlský okresní soudce JUDr. Václav Zelinka. I dalšími členy se stali významní občané města z církevních i světských kruhů.

„Jesličková výstava“ byla otevřena 7. prosince 1924 v Lidovém domě a trvala do 6. ledna 1925. O její instalaci se m. j. „nejvíce zasloužili p. Karel Sedlák, soukromník z Litomyšle, který za pomoci snaživého dámského spolku Orla, mládeže a mužů řídil technické práce ve výstavním sále. Korespondenci a agitační práci vedl p. Jar. Novák, obchodní příručí z Litomyšle, s domácími kněžími.“ A ačkoliv propagace probíhala především na půdě církevní, byla výstava prezentována jako „významná kulturní akce“ všeobecného (tedy nejen náboženského) významu.

Litomyšlsko, z hlediska národopisného, je vklíněno mezi dvě významné betlemářské oblasti a jejich vliv se zde mísí. Na severu je to Ústeckoorlicko s papírovými malovanými betlémy charakteristického a vyhraněného stylu, na jihovýchodě betlemářství Českomoravské vrchoviny (s blízkou Poličkou) s betlémy převážně řezanými ze dřeva a polychromovanými. Na litomyšlské výstavě byly proto zastoupeny oba typy v poměrně široké míře.

K „jesličkové výstavě“ byla vydána tiskem V. Augusty v Litomyšli  a nákladem Lidové Akademie v Praze 16-ti stránková publikace, jakýsi průvodce výstavou, s úvodním textem P. Josefa Durka, litomyšlského kaplana a emotivně - odborným článkem (parafovaným A. Š), poukazujícím na různé výtvarné techniky a atributy betlémů, na jejich zvláštnosti a rozdíly.

Velmi zajímavý  a pro současné betlemáře cenný je závěrečný sedmistránkový „Popis vystavovaných jesliček“. Jmenovitě je v něm uvedeno padesát exponátů, z toho

-          třicet betlémů papírových, řezaných, kašírovaných i kombinovaných, převážně z Litomyšlska, včetně dvou částečně mechanických („nevykazují pohyb všech figurek, pouze v jednotlivosti jsou hodinovým strojem uváděny v činnost“),

-          dvacet jiných uměleckých předmětů s vánoční nebo náboženskou tématikou – obrazy, plastiky (Madony, Jezulátka apod.), ilustrované bible, pohlednice, archy s tištěnými betlémy aj.

Všeobecná poznámka na konci soupisu uvádí, že „na výstavu se hlásili též betlemáři z Ústí nad Orl., p. Andrle z Poličky, majitel krásného mechanického betlému z Třebechovic (!), firmy Šenk a Bek z Kutné Hory“. (Nedokonavé sloveso nás nechává v nejistotě, zda tyto betlémy skutečně vystaveny byly – snad ano.)

Katalog vystavených prací popisuje betlémy velmi podrobně – co do materiálu, obsahu, velikosti i jednotlivých detailů a zvláštností, je však poněkud nesystematický a nevěnuje stejnou pozornost všem. Často je nejasné, zda se pod uvedeným jménem skrývá majitel, autor, nebo oba – s výjimkou nám známých tvůrců, jako je malíř Štantejský, řezbář Jandera a několik dalších. Litujeme, že se (pravděpodobně) nezachovala podrobnější dokumentace o této výstavě, ideální by byla fotografická. Z dostupných podkladů usuzujeme, že převažovaly hodnotné práce lidových i profesionálních autorů, v jejich sousedství se však vyskytly i prvky vysloveně kýčovité, např. „zákoutí vycpaných ledňáčků s vyřezávanými ze dřeva ptáky“, či „k řezaným a malovaným betlémům přidán terakotový jelen, psi, sloni, vepřový dobytek atd.“. Ani naše dnešní přísnější měřítko však nic nemění na skutečnosti, že litomyšlská „jesličková výstava“ byl počin na tehdejší dobu záslužný a ne zcela běžný.

Bohužel, „v naší jesličkové literatuře nemáme o jesličkářsví na Litomyšlsku téměř ničeho psáno“, jinými slovy, tradice litomyšlských betlémů zůstala poněkud ve stínu svých známějších a slavnějších sousedů (snad i proto, že se nevyznačují takovou jednotnou typičností, jako až dodnes např. betlémy ústeckoorlické). Přesto dochované práce litomyšlských tvůrců 19. a první poloviny 20. století dokazují jejich významný podíl v českém betlemářství. Je namístě v této souvislosti uvést alespoň několik jmen: malíř Jarolím Štantejský, známý spíše jako jeden z předních tvůrců betlémů ústeckoorlických, žil, působil a tvořil řadu let v Litomyšli; lidoví řezbáři Fišer, Stříteský, Svoboda, Vinař či Bedřich Jandera (a další z Litomyšle a okolí) vytvořili mnoho krásných polychromovaných betlémů a některé z nich jsou dodnes ozdobou domácností a muzeí.

Druhé bohužel, v době, která betlémům ani zájmu národa o ně nepřála, vzalo mnoho těchto skvostů lidových tvůrců zasvé. Z neznalosti či nezájmu končily betlémské figurky v prachu půdy, v rukou malých dětí jako hračka a nakonec často i na smetišti. Z mnohých nezbylo vůbec nic nebo jen poškozená torza a z mnohých, které zůstaly jakž – takž zachovány, se ještě později stal výhodný komerční artikl. A tak nám v Litomyšli mnoho tradice nezbylo.

Prioritou členů pobočky „Betlemáři Litomyšlska“ proto je tyto tradice křísit, obnovovat a rozvíjet, objevovat další jména starých lidových tvůrců, zmapovat a v ideálním případě i představit jejich tvorbu všem milovníkům betlémů. Částečně se to daří na předvánočních výstavách, které pobočka – od svého založení v r. 2003 – každoročně pořádá a které se těší velké oblibě a zájmu návštěvníků z Litomyšle i z daleka. Jádrem těchto výstav je vždy současná tvorba členů pobočky z materiálů klasických i netradičních (dřevo, keramika, kukuřičné šustí, těsto „drůbeřka“, perník, ale např. i lehký beton jako sochařská hmota, drát, lepenka apod.), doplněná vždy několika betlémy historickými.

Současní litomyšlští betlemáři doufají, že časem překlenou ten nejméně padesátiletý odstup od svých předchůdců a budou po jejich vzoru rozdávat potěšení a radost všem lidem dobré vůle.

 

J. S.

 

Použité historické prameny:

1.       Text „Jesličková výstava, Lidový dům v Litomyšli“, 1924.

2.       „Od Trstenické stezky“ (Vlastenecký sborník okresu Litomyšlského, Poličského a Vysokomýtského), č. 4, roč. 1932/33.